Bertramka je dosti velký areál historických budov a parkově upravených prostor. Dne 2. prosince 2009 ji na základě soudního rozhodnutí stát po mnoha desítiletích vrátil Mozartově obci. Průběh tohoto aktu měl v mnoha směrech ráz trapného happeningu. Kdo v té situaci zastupoval stát? Starosta či pověřený úředník Městské části Praha 5? Nikoliv. Jistá paní Jelínková, pracovnice firmy CENTRA a.s. „správa nemovitostí“, která byla najata úřadem Městské části Praha 5. Na ten spadá hlavní zodpovědnost za to, že Bertramka byla Mozartově obci předána „jako barák opuštěný sovětskými vojsky…“.(Viz další informace pod tímto titulem na webových stránkách MO).
Ergo: vrácení významného pražského historického objektu původnímu majiteli se na konci roku 2009 událo formou neuvěřitelnou. Tento svým průběhem svrchovaně trapný akt, který by mohl dostat označení „Jak mu jeho Pražané rozumějí v roce 2009“, se konal v režii úřadu MČ Praha 5, Českého muzea hudby a exnájemníka Bertramky ing. K. Muzikáře. K jeho unikátním aspektům patřilo mj., že předávání velkého objektu proběhlo bez jakékoliv předchozí inventarizace. Jmenovaná paní Jelínková pouze umožnila zástupcům MO vstoupit do všech místností objektu, načež jim předala klíče a několik svazků, resp. sešitů s torzy projektové dokumentace, která předtím patřila úřadu MČ Praha 5. Nebyly mezi nimi ani tak důležité provozní dokumenty jako je požární kniha.
V týdnech a měsících po uvedeném happeningu musela MO podstoupit mnoho nezbytných úředních úkonů, spojených se změnou vlastnictví takového historického objektu, a vedle toho rychle napravovat alespoň ty aspekty devastace, které znemožňovaly jakýkoliv provoz v hlavní budově (instalovat nové elektrické osvětlení chodeb, provozních místností, koncertního sálu, toalet a šatny, koncertní sál vybavit židlemi pro posluchače, dát opravit vstupní vrata atd.). První koncerty – s omezenými možnostmi – pro členy obce, pro kulturní veřejnost a pro zájezdové skupiny ze zahraničí, jakož i a schůze výboru na Bertramce dodaly MO nový elán. Avšak paralelně se začalo ukazovat, že rozsah škod je daleko větší než se na počátku zdálo. Sama jejich evidence, zkoumání a dokumentování všech jejích podob atd. zabírá mnoho času a nemůže – jak se ukázalo – zůstat záležitostí samotné Mozartovy obce. Bertramka je vzácná historická památka a o jejím stavu musí být informovány i různé státní instituce s příslušnou odbornou či správní kompetencí. Dnes už je zcela evidentní, že v případě tohoto objektu, zabaveného před desítkami let jednomu spolku totalitním režimem a po jeho pádu ještě dále dvacet let poškozovaného přežíváním tohoto právního statu quo, má česká společnost před sebou modelový případ toho, jak stát není schopen zajistit dlouhodobou odborně kvalifikovanou péči o historický objekt se specifickým kulturním posláním. Dnes už je mnohostranně prokazatelné, že Bertramka byla po léta za státní peníze spravována neodborně, a v určitých směrech dokonce s nenapravitelnými důsledky, a to především proto, že těžiště jejího využívání nájemcem se za „vlídné nevšímavosti“ orgánů státní správy přesunulo od poslání kulturního do oblasti zištných zájmů podnikatelských.
Proces evidování, dokumentování a analyzování škod, napáchaných na Bertramce v důsledku tohoto postoje státu a na něj napojeného nájemce-podnikatele, nemůže v plném rozsahu proběhnout během několika týdnů či měsíců. Po tu dobu může být na Bertramce pro veřejnost k dispozici jen koncertní sál, šatna a toalety, všechny další prostory jsou až na další předmětem zkoumání napáchaných škod. Až do vydání definitivního nálezu znalci bude proto MO na svých stránkách informovat alespoň o těch trestuhodných záležitostech, na které může poukázat sama. Bude tak činit formou jakéhosi seriálu, který bude postupovat od nejjednodušších případů k těm nejzávažnějším. Daná rubrika na webových stránkách ponese označení
Detektivní seriál z Bertramky : Co odvezli? Co nechali?
Jeho první příběh je – jako jediný! - spojen i s neodolatelně komickými aspekty, které by si zasloužily pero Jaroslava Haška. Jelikož už mezi námi není, musí Mozartova obec i v této záležitosti vystačit s vlastními silami.
* * *
I. Kde je Jančíkova medaile?
Kdo by neznal Jančíka Toho korpulentního pána, který se pro veřejnost stylizuje do podoby žoviálního činovníka-obětavce a který to po převratu dotáhl z postavení sboristy v Českém rozhlase na starostu MČ Praha 5 a přitom ještě stačil vystudovat práva. Sice jenom v Plzni, na té její "vyhlášené" fakultě, ale na vytoužený titul JUDr. mu západočeská metropole stačila. Takže dnes už má jméno tohoto zajisté nepřehlédnutelného okresního politika opory vepředu i vzadu. Takto uvádí sebe i je na oficiálních stránkách úřadu MČ Praha 5:
JUDr. Milan Jančík MBA
Pozice: starosta
Strana Občanská demokratická strana (ODS)
Náplň činnosti
rozpočet, investice, informatika, supervize - územní rozvoj, zahraniční vztahy, média
předseda Komise protidrogové
člen Bezpečnostního výboru
člen Komise pro evropskou integraci
člen Komise informatiky
člen Komise obchodních aktivit a majetku
člen Komise pro výchovu a vzdělávání
člen Pracovní skupiny pro půdní vestavby
V případě takto činorodého funkcionáře Prahy 5 zajisté nepřekvapí, že je o něm důvod psát i v souvislosti s Bertramkou. 2.12.2009 ji sice nepřišel předávat, k tomu najal firmu, která k tomu zase najala paní Jelínkovou, ale přesto se do historie Bertramky mnohonásobně zapsal. Nepochybně ji má svým způsobem rád a – jak ještě uvidíme - rád má - opět svým způsobem - i paní Josefinu Duškovou. Tuto osobní náklonnost umně propojil se svými manažerskými dovednostmi a v éře svého starostování se prokazatelně staral o to, aby i jeho podřízení z úřadu MČ Praha 5 aspoň jednou ročně na Bertramku zašli a paní Josefině popřáli. Taková jančíkovská "akce Bertramka" sice vždycky spolkla trochu erárních peněz, ale fungovala. Aspoň jednou za rok je takové úřednické gesto na poli kultury prostě nezbytné! Starosta Jančík přitom své radniční poddané na Bertramku lákal s rafinovaností sobě vlastní: pro kulturu a pro vás tam – obětavě - dělám koncert, pojďte na něj se mnou, nebojte se, bude krátký a hrát budou fešné hudebnice zrovna jako za Mozarta - a potom dostanete chlebíčky a šampaňského co hrdlo ráčí. Jančíkem zlákané úřednice a referentky to pak na radnici zajišťovaly např. takto: "…Mgr. Riedlbauchová, předsedkyně komise, informovala o konání tradičního koncertu na Bertramce k výročí narození Josefiny Duškové. Koncert se uskuteční v sobotu 5. března 2005 v 17.00 hodin. Po koncertu bude následovat malé pohoštění ve vinárně v areálu Bertramky. Usnesení č. 7/2005: Komise kulturní a památkové péče souhlasí s konáním koncertu na Bertramce k výročí narození Josefiny Duškové dne 5. 3. 2005 v 17.00 hodin. Finanční krytí koncertu je zajištěno z rozpočtu kap. 06 - kultura částkou 30.000 Kč, na pohoštění je vyčleněno v rozpočtu kap. 06 - kultura částka 20 000Kč. (…)"
Smíchovské „radničníkulturní akce“ tohoto druhu vždy potěšily i proslulého absolventa vojenských škol, agenta a podnikatele ing. K. Muzikáře, který si Bertramku od MČ Praha 5 pronajal, stejně jako pěvkyni paní R. Nachtigalovou, které tam Muzikář umožnil výnosnou hru na „Josefinu na Bertramce“. Jejích aktivit na Bertramce si ostatně vedle Jančíka a Muzikáře velice vážilo i vedení pražského magistrátu, které jí na ně bohatě přispívalo, např. v roce 2009 půvabnou sumičkou 500.000 korun. Po uměleckých hodech, poskytnutých pí Nachtigalovou a jejím údajně Originálním hudebním divadlem Praha, následovaly na Jančíkově-Muzikářově Bertramce restaurační hody pro mlsouny z úřadu páně Jančíkova. Jenom malicherný šťoural by poukazoval na to, že každý takový večírek stál státní kasu 50.000 korun. Jančík prostě není troškař a Muzikářovi a Nachtigalové na jejich „kultůůru“ na Bertramce bez váhání přispíval, zvlášť když po „kultůůře“ následovalo „malé pohoštění“ (v ceně 20.000,- Kč). A pak: on je přece nevyšším pánem v Praze 5 a jako člen Komise obchodních aktivit a majetku ví jak v těch věcech chodit! V jeho a Muzikářově pojetí se přece Bertramka a „obchodní aktivity“ rýmovaly dokonale, jak dokládají i četné dokumenty. Stačí pohledět:
Na 4. zasedání Rady městské části Praha 5 dne 10. 2. 2009 dal Jančík - stejně jako v předchozích letech - odhlasovat také „konání koncertu s divadelním vystoupením - Noc s Mozartem“, a to „k 255. výročí narození pěvkyně Josefíny Duškové dne 6. 3. 2009 od 17 hodin na Bertramce /…/ na základě objednávky u Originálního hudebního divadla Praha“. Tu to máme: „koncert s divadelním vystoupením - Noc s Mozartem“. Čí noc? A proč nějaká „noc s Mozartem“? No přece – a teď si pochutnejte na té logice: „na základě objednávky u Originálního hudebního divadla Praha“. Jančíkovskou úřednickou češtinou se zřejmě chce sdělit, že úřad MČ Praha 5 si něco objednal u nějakého Originálního divadla, které si vydělává na Bertramce, a proto se tam teď musí jít. Ale jak tam ty lidi z úřadu MČ Praha 5 dostat? I na to má obratný manipulant naší doby Milan Jančík osvědčenou metodu. Na chystaný požitek z „koncertu s divadelním vystoupením“ dal v únoru uvolnit „z navrženého [!] rozpočtu podkap. 0604 kultura, § 3319, pol. 5169 nákup služeb ve výši do 25. 000 Kč s DPH vč. pozvánek a z rozpočtu pol. 5139 ve výši do 2. 000 Kč s DPH - nákup materiálu (květiny pro účinkující)“. A pak ta správná „jahůdka na dortu“ v režijním umění smíchovského starosty Jančíka: na následující „pohoštění účastníků /…/ v Café Bertramka v ceně do 18. 000,- Kč“, rovněž krytého „z navrženého [!] rozpočtu na r. 2009, podkap. 0604 kultura, § 3319, pol. 5175“ uvolnil další hezounkou sumičku.
Tak si pan starosta Jančík – s odvoláním na narozeniny někdejší paní na Bertramce Josefiny Duškové, narozené 1754, – za erárních 45.000,- korun zajišťoval porozumění určitých oveček ze svého smíchovského úřadu v roce 2009. A právě v tom roce – krátce před vynesením důležitého soudního rozsudku ve sporu o Bertramku - však tím jeho každoroční „kulturní aktivity na Bertramce“ nekončily. Protože má k paní Josefině, která byla na Bertramce domácí paní před staletími, už jako kolega pěvec velmi silný osobní vztah, překonávající i obrovskou propast času, rozhodl se v tom roce jí udělit medaili! Jak nádherná myšlenka, jak nádherný kulturní záměr, jemnocit a historická poučenost! Nejcitlivějším duším mezi námi se pod dojmem tak vznešené a nosné kulturní ideje chce volat: „Jančík na Hrad!“ Je ovšem mezi námi i několik rejpalů a lidí očividně bez fantazie, a ti kladou protivné otázky. Kdo a kde prý tu medaili vytvořil, kdo a z čeho ji tvůrci zaplatil, kolik dělal honorář za tvorbu medaile a kolik stálo její odlití atd. Pepíček Nebojsů ze Smíchova se navíc ptá kdy a kde pan Jančík tu medaili paní Josefině předal? - Protivné zástupce jakési Mozartovy obce pan Jančík k takovému státnickému aktu na Smíchově samozřejmě nepozval a tak jsme si jen otázkami Pepíčka Nebojsů, na něž by nedokázal odpovědět asi ani Sherlock Holmes, lámali a dále lámeme hlavu. Jisté je, že na Bertramce Jančík Josefinu zastihnout nemohl, vždyť ji prodala brzo po manželově smrti a Dušek umřel 1799. Josefina ho následovala 1824. S jistotou víme i to, že jim Jančík nešel dávat medaili na košířský hřbitov, kde oba po smrti spočinuli. Jejich tamější náhrobek je totiž pouhý kenotaf, neleží pod ním a nikdo dnes neví, kde tam vlastně jejich skutečný hrob je …
Pak jsme však byli členy MO upozorněni na existenci Jančíkovy „TV 5 Smíchov“ a na internetu jsme našli dodnes uchovávaný televizní šot úřadu MČ Praha 5, propagující starostu Jančíka: „Záslužné medaile byly rozděleny“. Reportér v něm úvodem sděluje: „Ve vile Portheimka se 20. února předávaly záslužné medaile významným osobnostem za přínos městu. /…/ Šestá medaile byla předána ex post historické osobnosti.“ Do toho vzápětí pronesl sám usměvavý starosta Jančík: „Tentokrát to byli manželé, František Xaver Dušek a Josefina Dušková. Pro upřesnění: Josefina Dušková byla vlastníkem naší Bertramky.“ Nádherné zdůvodnění udělení medaile „ex post“: „byla vlastníkem naší Bertramky“. Tak Dušek už byl v tu chvíli ze hry? A dnešní smíchovský starosta udílí – ze státních peněz - medaile za vlastnictví? Ale kolik těch vlastníků Bertramky před a po Duškové bylo a žádný z nich dosud žádnou „ex post medaili“ nedostal? Např. Adolf Popelka, který jako první založil na Bertramce mozartovský památník a nikdo na něj s „ex post medaili“ nevzpomene? On ovšem nebyl zpěvák, takže pěvec Jančík zvolil zřejmě z důvodů sympatií ke kolegyni své starostenské zdůvodnění: „Pro upřesnění: Josefina Dušková byla vlastníkem naší Bertramky.“
Na publikovaných filmových záběrech už nebylo zveřejněno, kdo za pí Duškovou medaili od Jančíka převzal. Jelikož v záběrech auditoria bylo možno vidět paní Kalhousovou, klade se otázka, zda Jančík pro toto své představení nezvolil za představitelku Josefiny tuto zastupitelku. Nebo snad se dané role v té jančíkovské komedii ujala současná ředitelka Českého muzea hudby pí Mgr. Dagmar Fialová?
Ať už se této pocty přejímat „ex post medaili“ od starosty Jančíka dostalo komukoliv, jistá je její následující lokalizace: byla umístěna na Bertramku!
Dodnes to prozrazuje text na webových stránkách – dnes už muzeální povahy - Jančíkova spřízněnce ing. Karla Muzikáře, který své podnikatelské srdce očividně dodnes nechává na Bertramce:
20/02/2009 - Záslužná medaile
V expozici Muzea W. A. Mozarta a manželů Duškových je nově vystavena medaile za zásluhy v oblasti kultury, kterou udělil in memoriam manželům Františku Xaverovi a Josefině Duškovým starosta Městské části Praha 5 Milan Jančík v pátek 20. února 2009.
Nu a jsme u toho, proč jsou psány tyto řádky. Jestliže proslulý Muzikář Pravdomluvný dal světu prostřednictvím internetu na vědomí, že Jančíkova „ex post medaile“ je na Bertramce, tak my témuž světu touž cestou sdělujeme, že tam tato unikátní medaile není. A opět se tím nastoluje otázka: kdo lže, Muzikář nebo Mozartova obec?! Za sebe můžeme říct, že jsme už na Bertramce prohledali kde co, ale medaili jsme tam nenašli. Klade se tudíž další otázka: kde se ona medaile, udělená „ex post“ takovou historickou osobností jako je starosta Smíchova Milan Jančík takovým historickým osobnostem jako byli manželé Duškovi, nachází dnes? Kde je „ex post medaile ex post“, tj. po vyklizení Bertramky orgány státními a jejich nájemníky? Stylově bychom také mohli JUDr. Jančíkovi položit otázku: Kde je Vaše „ex post medaile“ „post diem transmissionis“, tj. po vyvezení všeho co se z Bertramky vyvézt dalo? Kdo a kam – „quis et quo?“ ji z Bertramky odnesl či odvezl? Lidé Jančíkovi? Lidé z Českého muzea hudby? Poddaní Muzikářovi?
Odbočka: jedna členka MO, mající stále před očima televizní reportážní záběry ze zpustošené archivní místnosti MO na Bertramce, do níž Muzikářovi lidé nechali otevřené okno, načež tam řádila i nějaká zvířecí havěť, zauvažovala ještě takto: „Mám za to, že ani straky (ty obyčejné zvířecí) nevynechaly příležitost k návštěvě kulturní památky a v tom případě by medaile (předpokládám že lesklá) jim okamžitě padla do oka. Tedy: PROHLEDAT OKOLNÍ STRAČÍ HNÍZDA!“
Ano, straky to byly, nepochybně, ale teď které a jaké? Ornitologa však v obci nemáme, a podstatně větší podezření padá stejně na ty straky lidské. Ale ať už je tomu jakkoliv, aktuální otázka stojí: Kde se dnes nachází Jančíkova „ex post medaile“, jednou Duškovým udělená, pak na Bertramce uložená, leč ante diem 2. 12. 2010 odtamtud transmitovaná? Spolu s Caesarem se chceme – „ex post“! - latiníka JUDr. Jančíka zeptat i trochu obecněji: „Quo tanta machinatio institueretur?“ Přece se v Plzni na právech musil učit – v rámci povinného studia římského práva – co to je „usurpatio“…!?
Na základě zjištěných a tímto dokumentem zveřejňovaných skutečností
vyhlašuje Mozartova obec pátrání po Jančíkově „ex post medaili“.
Byla pořízena úřadem MČ Praha 5 za státní peníze, předána na slavnostním aktu MČ Praha 5 státním úředníkem, vystavena na Bertramce za nájemníka Muzikáře, leč očividně zcizena před 2. 12. 2010. Kdo ji Duškovým a Bertramce ukradl? Kam ji dotyčný odnesl? Odvezla ji snad paní ředitelka Českého muzea hudby Fialová, která dala z Bertramky odvézt tolik věcí, jež patřily Mozartově obci, tak proč by neodvezla také Jančíkovu „ex post medaili“ pro Františka a Josefínu?
K vyhlášenému pátrání nás vede ještě jeden obecnější důvod: cena Jančíkovy „ex post“ medaile, zcizené „ante diem“, poroste nepochybně každým dnem. Nejen proto, že je od tak významné historické osobnosti, ale i proto, že představuje nepochybně historický unikát, zasluhující záznam do Guinessovy Knihy rekordů: jakožto jedna medaile byla udělena „ex post“ a přitom „uno tempore“ dvěma osobám, ergo „duplex“.
Naprosto unikátní Jančíkův historický vrh patří na Bertramku!
For foreigners
