Mozartovci mnoha zemí "zbrojí": v roce 2006 s jeho 250. výročím narození Mistra chtějí být na úrovni dosažených poznatků. A těch od 200. výročí přibylo! Protože Praha vykázala za života skladatelova pro jeho díla největší porozumění, jezdí k nám za poznáním tohoto fenoménu zahraniční mozartovské společností a žádají své české kolegy o zasvěcení do zdejších dějů. Na první zářijový weekend 2004 přijely výpravy ze Saska a z Bavor, které si u české mozartovské společnosti vyžádaly mj. i přípravu dramaturgicky zajímavého koncertu s bohemikální tematikou. (V rámci několikaletých kontaktů české a saské mozartovské společnosti se jednalo už o druhý společný koncert, první se konal 30. října 1998 v Betlémské kapli.)

Koncert se uskutečnil v sobotu 4. 9. 2004 v sále Konzervatoře a ladičské školy Jana Deyla na Malé Straně. Na programu byly tři árie, které Mozart napsal pro Josefinu Duškovou a které kromě dedikantky a první interpretky měly společný i jeden obsahový aspekt: loučení, spojené s raněným citem, „non più“ „již nikdy více“.

1) Dramatická scéna Ah, lo previdi!, která vzešla z prvního setkání a první umělecké spolupráce jednadvacetiletého Wolfganga s třiadvacetiletou Josefinou, a to v Salcburku v létě 1777. - Předtím Mozart ještě nikdy nekomponoval tak velkou koncertní scénu a jen k této se dochovalo několik jeho pokynů, jak má být interpretována: interpretka se má identifikovat s hrdinkou (princeznou Andromedou) a má zpívat „con espressione“.

2) Pro árii Bella mia fiamma, kterou Mozart komponoval v Praze po premiéře Dona Giovanniho, se měl tento koncert stát zvlášť významným: na něm měla konečně – v Praze poprvé - zaznít v provedení, jež může blíže dešifrovat její podstatu, tj. měla být přednesena pěvcem. Třebaže byla dedikována pěvkyni, obsahově je zpěvem muže, prince Titana, který odcházeje na smrt se loučí s milovanou Proserpinou, dcerou bohyně (a nemilosrdné soudkyně) Ceres.

3) Árie Non più di fiori patří mezi díla, o jejichž době vzniku se mozartovští badatelé nemohou dohodnout. Ne všichni sdílejí domněnku T. Volka, kterou vyslovil ve studii o vzniku opery La clemenza di Tito (Mozart-Jahrbuch 1959), že totiž Ein Rondo von Herrn Mozart mit obligaten Basset-Horn, které zpívala J. Dušková na svém pražském koncertě dne 26. 4. 1791, už byla árie Non più di fiori, kterou Mozart o několik měsíců později začlenil do opery Titus jako árii Vitellie. Hlavní argumenty pro tento názor jsou: není známo žádné jiné Mozartovo vokální rondo s basetovým rohem, árii napsal Mozart na jiném papíru než ostatní části Tita, tzv. tessitura árie odpovídá doloženým dispozicím hlasu Duškové (mj. uplatnění pro soprán nezvykle hlubokých tónů, velké intervalové skoky aj.) a árie se posléze stala trvalou složkou repertoáru J. Duškové.

Program koncertu doplnily dvě písně na německé texty, které Mozart složil v Praze: Des kleinen Friedrichs Geburtstag (K. 529) a Das Traumbild (K. 530).

Dvě árie přednesla za klavírního doprovodu Davida Švece členka opery Národního divadla mezzosopranistka Karolina Berková, která zvláště v čtyřdílné scéně Andromedy Ah, lo previdi dokázala mistrným nuancováním výrazů úzkosti, hněvu, pomstychtivosti i milostné touhy nadchnout i znalecké publikum. Interpretem scény Bella mia fiamma se stal tenorista Státní opery v Praze Aleš Briscein. Volba mužského hlasu se osvědčila, třebaže provádění árie tenorem bude asi potřebovat delší dobu k odhalení všech interpretačních možností.

tv

8. září 2004